Jídlo a pití

Co nabízí Ladakh za speciality? Kde se dobře najíst? Co si mám vzít na trek a co se dá koupit či ulovit v horách? Jak se stravují Ladačani žijící na vesnicích? Co je typická svačina pro děti jdoucí do školy a nebo na výlet?

Jídlo a pití v Lehu

Leh je plný různých restaurací. Co se týká plnosti vašeho pupku, tak se o vás postarají opravdu báječně. Gastro radovánky začínají už snídaní. Ráno si zajdete do pekárny a dáte si čerstvý croasant či koláč, k tomu kakao nebo čaj. Alternativou pro snídaní jsou vajíčka na milión způsobů, ovesná kaše s ovocem, jogurt s ovocem (jogurtu se tu říká „curd“), …

Ceny v restauracích mají stejné hodnoty jako v Čechách (co se týká číslovek), akorát jsou v rupiích. Takže se tu báječně najíte skoro za polovinu české ceny.

Můžete zde vyzkoušet různé druhy restaurací:

  • tibetské – zde se servíruje například Thukpa, Momo,…
  • kašmírské – pokud si chcete pochutnat na pokrmech z masa, tak vyzkoušejte kašmírské speciality. Ladačani maso téměř nejedí, zato Kašmířani ho jedí jako u nás.
  • indické – tradiční indická jídla jako jinde po Indii – Rice and Dhal (rýže s čočkou), květák s bramborem,…
  • čínské
  • pizzerie
  • řada dalších restarací nabízejících mezinárodní kuchyni (Continental, Izraeli, Italian,…). Dokonce nás tu překvapili i jednou českou specialitou. Na rozlučku s Lehem jsme si chtěli dát něco, co jsme ještě nevyzkoušeli … a tak nám doporučili izraelskou specialitu „Schinzel“. Byli jsme plní očekávání, co to bude a nakonec se z ní vyklubal docela povedený vídeňský řízek – „Schnitzel“.

 

 

Co vyzkoušet k pití:

  • Džusy z čerstvého ovoce (30-40Rp) – to je prostě slast, takhle dobré juicy se vČechách nedělají. Výběr dle sezónního ovoce.
  • Ginger lemon honey tea (20Rp) – naše oblíbená klasika
  • Mint tea (15Rp) – vždy z opravdové čerstvé máty
  • Kashmiri tea (Khawa) – čaj s kořením a oříšky
  • Rakytníkový džus – k zakoupení v Dzomse

Co vyzkoušet k jídlu:

Indickou kuchyni vám asi nemusím popisovat. Zaměřme se spíše na ladacké speciality.

  • Momo – malé těstovinové taštičky plněné masem, sýrem nebo zeleninou. Připravují se v páře.
  • Thukpa – tradiční polévka, do které se přidá vše od nudlí až po oříšky.
  • Skyu – hustá zeleninová omáčka s moučnými knedlíčky
  • Sizzler – pánev horkých dobrot, když vám ji přinesou na stůl, tak ještě prská a stoupá z ní pára. Jeho servírování je prostě zajímavou show.

V ostatních vesničkách nečekejte takový stravovací komfort jako v Lehu. Tam už budete rádi, když někdo něco uvaří nebo když si budete moci vybrat z aspoň 5 jídel. Každý návrat z treku do Lehu je příjemným bombónkem, protože se zase dobře najíte.

Jídlo a pití na treku v horách

Kde nakoupit jídlo na trek? Vše si raději nakupte už v Lehu, který je nejlépe zásobený. Koupíte zde skoro vše, co mají v běžných potravinách. Od konzerv, přes pytlíkové polévky, těstoviny, … až po ovesné vločky, kakao a čokolády. Řadu věcí můžete koupit i cestou po horách, ale počítejte s velmi omezeným výběrem.

Co se dá koupit na treku v horách? Na treku budete procházet malé vesničky, které žijí hlavně z turistů. Naleznete v nich malé krámky, ale i restaurace, kde vám uvaří. Jejich obdobou jsou tak zvané „Tea tenty“ (čajové stany), které už z dálky poznáte podle bílé plachty. Tea tent je postaven z vyřazeného vojenského padáku, uprostřed je kůl, který zvedá plachtu. Ta je vypnuta i po stranách, aby se vevnitř dalo příjemně sedět.  Tea tenty nemusí nutně ležet ve vesnicích, řada z nich je na důležitých křižovatkách nebo v posledním base-campu pod sedlem. Většina tea tentů je tam, kde chodí hodně turistů. Například Markha valley je pokryto dokonale, na druhou stranu Sabu-Nubra skoro žádné tea-tenty nemá. Tea tenty jsou docela dobře zásobené pomocí koníků nebo oslíků, kteří sem na svém hřbetě nosí zboží ve velkých plechových bednách (a zpátky odnáší odpad).

V tea-tentech zcela jistě koupíte Coca-colu, Sprite, Fantu nebo jejich konkurenci od Pepsi (ta dělá výbornou Mountain Dew, chutná jako Sprite). Cena za 0,6l láhev se pohybuje kolem 35Rp. Je velmi překvapivé, jak to tu má Coca-cola a Pepsi pokryté. Vysloveně jako z reklamy: sotva se plazíte v kamenité polopoušti a s vypláznutým jazykem se vydrápete až k bílému stanu… Tsss, otevřete láhev a napijete se osvěžujícího nápoje.

Tea tent nabízí i teplé nápoje. V termoskách tu mají připravený i čaj, pokud ne, tak vám ho rádi uvaří. Kromě pití tu nabízí i sušenky (5-10Rp balení) a čokoládky. S jídlem je to o něco horší. Vždy se nabízí instantní nudle od Maggi. Pokud nebudete spěchat, tak vám i něco uvaří (většinou se vaří až večer a to hromadně pro všechny zákazníky) – často ale právě Maggi nudle nebo rýži s čočkou, většinou nic jiného neuvaří.

Zajímavou variantu stravování na horách nabízí i Homestays (ubytování v domečku). V řadě domečků, které potkáte na treku, žijí chudí zemědělci. Ti si ale velmi rádi přivydělají tím, že ubytují turisty a nebo tím, že jim uvaří. Běžná cena za noc od 300Rp na člověka. Cena obsahuje vydatnou večeři, nocleh, snídani a často ještě svačinu na cestu. Pokud jste bohatší turisté, tak můžete projít například Markha Valley jen s malým baťůžkem a spacákem (na jiných trecích bych to ale nezkoušel).

Tradiční jídlo aneb co se jí na vesnicích

Lidé, kteří žijí na vesnicích a živí se jako zemědělci, jsou sice naprosto soběstační – co potřebují, to si vypěstují, ale jejich strava je poměrně prostá. Většinou jedí jen rýži s čočkou  (rice and dahl) nebo rýži se spařenými řepnými listy. Aby to nebylo tak jednotvárné, tak k tomu můžete zakusovat ještě chapati (placka z  mouky z ječmene).

Občas jedí trochu zeleniny.Vřele doporučujeme koupit na tržišti u silnice čerstvou mrkvičku, řepu či řekdev nebo hrášek. O proti tomu, co kupujeme v českých supermarketech má tato zelenina výbornou chuť.

Kašmířani si z chudých ladačanů dělají srandu (což je od nich nepěkné). Říkají, že jsou jako kozy, že nejedí maso a jedí jen zelené lupení, co si sami vypěstují. (Budhismus je proti zabíjení zvířat a proto jsou Ladačani většinou vegetariáni).

Historka: Holky, co bydlely v rodinách, potkaly paní domácí, jak se vrací z pole a nese náruč zeleného lupení (řepné listy). Ptali se: „To nesete pro kozy?“. Paní dělala, že nerozumí, ale jako by říkala: „Ne, to je pro vás k večeři!“. A bylo to tak.

Zobání na večer: Společně s ječmenem (barley) pěstují i hrášek. Samotný hrášek by se pěstoval špatně, potřebuje se po něčem popínat a stonky ječmene jsou k tomu přímo ideální. Děti, které chtějí svačinu do školy, si cestou přes políčka natrhají plné kapsy hrášku a mají co zobat. Podobně pokud potřebujete na večer zobání pro hosty, skočíte natrhat trochu hrášku na políčko.

Tsampa, ideální jídlo na trek pro místní: Tsampa je mouka. Běžně se z ní pečou placky. Místní lidé, kteří se vydávají na výlet do hor, si na svačinu berou jen pytlíček s moukou. Když potřebují posvačit, tak smíchají mouku s vodou, udělají z toho těstíčko, a to pojídají.

 

Kde místní nakupují suroviny, například rýži? Každá vesnice má vládní sklad surovin, který je otevřen jen jeden den v týdnu a to ještě jen dopoledne. Tam si můžete koupit dotovaný pytel rýže, fazolí apod. Naopak tam od vás vykoupí například ječmen.

Cena jídla ve školní jídelně je kolem 15Rp. Když jsme učili na škole v Mulbekhu a místní nám vařili více méně pouze za cenu surovin, tak to vycházelo na nějakých 10Rp na člověka na den. A to jsme jedli královsky — jídla o 3 chodech (rice and dahl, rice and potatoes – ano, brambory se jedí jako hlavní chod a ne jako příloha, vegetable).

Co si přivézt s sebou z Čech?

Většinu surovin na trek bez problému nakoupíte v Lehu. Nemusíte si vozit věci jako rýže, těstoviny, musli, polévky z pytlíku, čaj, čokolády a sušenky, … to vše bez problému nakoupíte v Lehu. Krámky na vesnicích jsou už hůře vybavené, ale hlady vás umřít také nenechají.

Z vlastní zkušenosti jsem postrádal jen:

  • Tang (rozpustný nápoj do vody) – v Ladakhu nic podobného neseženete. Na horách je potřeba dodržovat pitný režim, protože sluníčko opravdu peče. Vody je tu všude dost, ale samotná voda se nepije tak dobře…
  • Musli tyčinky – na zvážení jsou i sušenky a čokoládky, protože tu sice jsou a docela dobré, ale za mírně vyšší cenu než v Čechách. Ale nechte si rezervu na místní sušenky, ty jsou levné a stojí za zkoušku. Oříšky nebo hrozinky nevozit, těch tu mají na trhu dost (kešu, mandle, …)
© 2017 Průvodce po Ladakhu - píší nezávislí cestovatelé Andrey a Jakub Černých a další přátelé Ladakhu
Kontakt: kuba@sedumroseum.cz