Jak jsme letěli do Lehu

Rád bych se s vámi podělil o pár slastí a strastí indického cestování.

Přílet do Indie šel jako po másle, skoro žádné zpoždění. Na letišti v Delhi jsme si koupili předplacený taxík, vyběhli před letiště a hned si nás tam 1 taxikář odchytnul. Vysvětlili jsme mu, že se chceme dostat k New Delhi railway station, protože je tam spousta hotelů. Zeptal se, jestli už máme v nějakém hotelu rezervaci. Řekli jsme, že ne a to byla naše druhá největší chyba (tu první jsme si ještě ani neuvědomili). Během přátelského rozhovoru z nás vytáhnul docela dost informací. Dovezl nás do ulice, která vypadala podobně jako ta, kam jsme chtěli a předal nás svému kolegovi v „oficiálním“ a „vládou zřízeném“  informačním centru. Tam se nám snažili vnutit ubytování za nehorázné ceny. Odkazovali se na to, že se tu budou konat Commonwealth Games, a že hotely podražili. Na ten špek jsme jim neskočili. Vyšli jsme ven, že si najdeme levnější hotel za podobné ceny jako loni. No jo, ale po chvilce bloudění v uličkách jsme zjistili, že nás ten potvora taxikář vysadil úplně jinde a to asi 5km od místa, než kam jsme chtěli. Byl to pěkná potvora a to jsme mu ještě dali diško za to, jak se k nám hezky choval.

První rada zní: Všem říkej, že už máš rezervaci. Že jsi byl v Delhi před 3 týdny a že se vracíš do stejného hotelu. Pokud Delhi neznáš, tak se nech vysadit u nějakého význačného místa, které poznáš (ať máš jistotu, že jsi tam, kde jsi chtěl být).

Nultá rada zní: S papírem od předplaceného taxi dojdi až do oficiální fronty. Jinak skočíš na špek vyčůranému taxikáři.

… cesta po Delhi byla příšerná. Hrozné vedro už po ránu, smrad, všude možně chudina, žebráci… Andreyka to právem nazývá peklem. Za hodinu jsme byli tam, kde jsme chtěli být. U New Delhi Railway station. Začali jsme hledat hotel. Po půlhodině návštěv různě špinavých hotelů a tvrdého smlouvání jsme našli relativně čistý pokoj za 300Rp/noc (cca 120Kč).

Konečně se můžeme dospat. Odpoledne jsme vyrazili na krátkou prohlídku Delhi, večeři. Spát jsme šli brzy, protože ve 4hod ráno vstáváme a jedeme na letiště. Na hotelu trochu prudili a nechtěli nám dát taxíka za 300Rp (cca 120Kč). Tak jsme k ránu vyrazili sami směrem k nádraží, kde jsme si bez problémů našli taxikáře, který nás na letiště za ty 300Rp odvezl (akorát jsme si ho museli vzbudit).

Hurá, jsme na letišti! Konec pekla, letíme do hor! Na letišti jsme se odbavili, vypili pár šálků drahého horkého čaje,… a čekali a čekali. Čekali jsme dlouho, protože náš let neustále odkládali kvůli špatnému počasí v Lehu. Nakonec jsme se dočkali. S několika hodinovým zpožděním jsme nasedli do letadla a letíme do himalájského ráje.

Po hodině a půl jsme dolétli nad Leh. Nalétáváme si na runway, pozorujeme nádherné hory kolem a ejhle. Nepovedlo se. Pilot zkouší nalétnout znova. Už to vypadá, že přistaneme. Jsme jen pár desítek metrů nad zemí, když letadlo začne opět stoupat. Co se kurnik děje? Po chvilce se nám ozve pilot a sdělí nám, že počasí nedovoluje bezpečné přistání a že letíme zpátky do Delhi. Do pekla.

V Delhi nám pán od JetAirways vysvětlil, že máme štěstí. Že nám letenka nepropadá, a že máme přijít zítra, že to zkusíme znova. Jo, chtěli se nás zbavit. Ať se ubytujeme sami někde v Delhi. To se nám za žádnou cenu nechtělo. Byly neoblomní, ale po hodině hádání se, vyčkávání a chaosu nám slíbili hotel. Aspoň něco.

Jak se ale ukázalo, airolinky nejsou žádní chudáci. Když už hotel, tak pořádný. Odvezli nás do 5ti hvězdičkového hotelu Ashok. Ve vstupní hale visel křišťálový lustr, výtahem nás svezl poslíček, na pokoji jsme měli obrovskou postel, klimatizaci a luxusní koupelnu (americký standard). Servíroval se bohatý oběd formou bufetu… Venku jsme si mohli zaplavat v bazénu, případně zajít do sauny. Moc jsme toho nevyužili, protože jsme byli unavení a tak jsme většinu času prospali. Celá ta krása stála skoro 12000Rp/člověkonoc (4800Kč). Jojo, oproti našim 300Rp to byl rozdíl.

Následující den jsme stáli opět na letišti a doufali, že se tentokráte do Lehu dostaneme. Naštvalo nás, že letadlo Kingfishera přistálo už včera. Airolinky nás napínali, protože odlet odkládali skoro o 2 hodiny, ale nakonec jsme odletěli. Ba co víc, dokonce jsme i přistáli. Takhle šťastný jsem z přistání už dlouho nebyl.

Konečně jsme dosáhli vysněného cíle. Našli jsme náš už ozkoušený Guesthouse a spokojeni jsme mohli v Lehu lehnout.

Zanechte komentář, nebo trackback z vašich stránek. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 feed.

Komentáře

4 komentáře
  1. jaromir napsal:

    Doporučuji k prvnímu údaji ceny v rupiích uvést
    cenu v Kč neb kurs.

  2. dusty napsal:

    pls. jak nejleveji se dostat z dili do ladakhu? za kolik se daji koupit letenky? nebo lepsi busem? zase se mi nechce travit buhvikolik hodin v buse a 20 hodin v dzipu.. diky

    • Kuba napsal:

      Zaleží, kdy si kupujete letenku. Když si ji koupíte hodně předem, tak se dá letět z Dillí do Ladakhu za 5tis rupií. Na poslední chvíli je to samozřejmě dražší.

      Cesta po zemi je zhruba za půlku, ale ztratíte tím tak 2 dny. Cesta po zemi je 1500 rupií za jeep z Lehu do Manali. Kolik je cena za autobusy z Manali do Dilli už se nepamatuji.

      Indie je dostatečný kutlturní šok a Dilli je kulturní šok na druhou. Já osobně mám raději co nejrychleji zmizet do hor, a tepve když už jsem trochu zvyklý na Indy, tak se vracím pozemní cestou do Dilli. (To už člověk trochu ví, co na něj budou zkoušet různí podvodnící,… už je otrkaný).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

© 2017 Průvodce po Ladakhu - píší nezávislí cestovatelé Andrey a Jakub Černých a další přátelé Ladakhu
Kontakt: kuba@sedumroseum.cz